O nás

Historie

Příběh Anděla
Na začátku byl velmi osobní prožitek, touha obdarovat a hledání. Denisa Holubová, dnes majitelka výtvarného Ateliéru Ange, nemohla najít ten pravý dar, který by vhodně vyjadřoval naprosto konkrétní směs vděčnosti, obdivu a úcty k obdarovanému, jakou si přála vyjádřit. Po dlouhém hledání se proto rozhodla ten správný dárek vytvořit sama. Tak vznikl Anděl.

Cesta absolventky oboru hotelový management k dráze amatérské výtvarnice pracující se sklem ale nebyla tak jednoduchá. Rozhodne-li se někdo vytvořit sošku ze skla, obvykle mu chybí zázemí – především to výrobní. A tak přišlo nové hledání. Pochopení a pomoc pro své nevšední přání nakonec Denisa Holubová našla u mistrů sklářů v Železném Brodě. Teprve jejich ruce a um, řemeslná tradice předávaná po generace a samozřejmě nezbytná moderní technologie daly jejím představám konkrétní podobu. První soška Anděla Ochránce byla na světě. A líbila se.
„Sklo jako hmota mě odjakživa fascinovalo – jeho proměnlivost, čistota, síla a zároveň křehkost. Proto jsem se začala zaobírat myšlenkou vytvořit objekt z českého křišťálu s využitím tradiční techniky. Současně jsem chtěla, aby svým významem přesahoval čistě uměleckou sféru. A tak vznikl Anděl. Skleněná socha anděla je pro mě zosobněním něčeho neuchopitelného, ale přesto existujícího,“ říká o svých pohnutkách Denisa Holubová.

Denise se podařilo víc, než plánovala. Její Anděl dával radost nejenom tomu, pro něhož byl ponejprv určen, ale i lidem dalším – těm, kteří navštěvují stejná místa, sdílejí podobné pocity a osudy. I oni chtěli dostat trochu radosti od Anděla. Potřebovali ji. Čerstvě zrozená výtvarnice, která v sobě objevila netušené nadání, měla před sebou zřejmý úkol: Teď už se nemůže zříci odpovědnosti za růži, kterou přivedla na svět. Přicházeli další a chtěli také svého Anděla. Tak vznikl Ateliér Ange.

Výtvarná kolekce ateliéru Denisy Holubové se od té doby rozšířila na několik samostatných tematických řad, všem je ale společné jedno: Každý jediný artefakt je naprostým originálem. Žádné dva kusy nejsou stejné. Každý majitel má svého vlastního Anděla, své originální srdce či vejce. To, co všechny výrobky ateliéru spojuje, je myšlenka, výtvarný záměr a stejné ruce mistra skláře. A samozřejmě kvalitní český křišťál protkaný žilou čtyřiadvacetikarátového zlata.

Stěžejní řadou zůstává i nadále Anděl Ochránce – ten, který stál u zrodu celého příběhu a který veškeré tvorbě Denisy Holubové dává smysl a oprávnění. Do sochy Anděla jsou vtěleny všechny pocity ženy a matky, jež se promítly do jeho zrození: láska a bolest, víra a strach, úleva a osvobození.

Také ostatní výtvarné řady vycházejí z elementární symboliky spojené s člověkem a životem. Srdce jako znak pulzujícího života, citu a lásky, či vejce coby představitel prvotního principu, symbol zrození.

Nejnovější dvě řady rozšiřují produkci ateliéru o díla užitého umění – i u nich je však „funkční” aspekt podřízen celkovému záměru. V případě užité tvorby Denisy Holubové se každý artefakt stává „kompletním” teprve nastolením jeho každodenní funkce – křišťálový svícen by byl bez nezbytné svíce nehotový, teprve s ní může dávat to, k čemu je určen: světlo a žár. Také umělecké vázy Denisy Holubové by neměly zůstat na skříni, kde by se na ně snášel prach. Jedině s květinou dokážou společně předávat své poselství, vyjádřené svěžestí a něhou.

Z dílny

Díla Ateliéru Ange vznikají v dílně mistrů sklářů v Železném Brodě. Jejich ruce a um, řemeslná tradice předávaná po generace a samozřejmě nezbytné moderní technologie, daly konkrétní podobu představám Denisy Holubové. Vznikla zde první soška Anděla Ochránce, ale i všechny další předměty z dílny Ange.

„Nyní je pan mistr Lukáš Šulc jediný, který se spolu se mnou na výrobě křišťálových objektů podílí, a já si ho nesmírně vážím nejen jako mistra svého oboru, ale i jako člověka,“ uvádí Denisa Holubová.

Lukáš Šulc (Vodnář ´69)
Ženatý, má dvě děti - syna Kryštofa a dceru Elisabeth.

Celý život zasvětil sklu. Vystudoval Střední umělecko-průmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě (obor hutní zpracování skla) pod vedením akad. sochaře Pavla Ježka, který silně ovlivnil jeho autorskou tvorbu. Jeho sklářským mistrem byl Stanislav Šimůnek, jehož je nyní následovníkem.